V letošním roce si připomínáme stoleté jubileum od založení Sboru dobrovolných hasičů ve Sv. Janě pod Skalou. K nahlédnutí do historie sboru nám posloužila dochovaná hasičská pamětní kniha, psaná mezi lety1931-1946. Z poválečného období máme k dispozici už jen útržkovité zprávy v obecní kronice a vyprávění pamětníků. Úvodem je třeba uvést, že myšlenka dobrovolného hasičstva byla v první polovině 20. století všeobecně velmi populární a byla podporována i z nejvyšších míst, zcela konkrétně i osobností prvního prezidenta T. G. Masaryka, velkého příznivce všech hasičů. Hasiči bývali ve své době v očích obyvatel ve veliké vážnosti. Také představenstvo našeho sboru bylo obvykle tvořeno nejvýznamnějšími obyvateli obce (pan starosta, pan řídící, pan továrník, pan hostinský, pan obchodník... ). Kromě hasičské činnosti  protipožární prevence byli hasiči velmi aktivní i v oblasti kulturní. K nejpopulárnějším akcím hasičů patřily každoroční hasičské plesy a veselice a příležitostná vystoupení hasičského divadelního kroužku. Takto hasiči získávali finance na nákup výzbroje. Výjimečnou akcí v historii našeho sboru se stalo vskutku velkolepé hasičské cvičení v roce 1931, kdy bylo za účasti všech okolních sborů a hasičského představenstva oslaveno dvacetileté výročí trvání sboru. Svatojánským hasičům byla tehdy slavnostně předána nová motorová stříkačka, která byla ihned předvedena veřejnosti. Nyní si nahlédnutím do kronik připomeňme, jak na tom bylo naše dobrovolné hasičstvo před sto lety, tedy v době založení spolku ve Sv. Janě - Sedlci. Nejstarší zmínka pochází z roku 1908, kdy se obecní zastupitelstvo v Hostími usneslo, aby patřičné peníze, získané ve prospěch zařízení hasičského sboru ve Sv. Janě, byly rovným dílem rozděleny mezi jednotlivé spojené osady obce (Hostím - Svatý Jan - Sedlec), protože na založení samostatné jednotky ve Sv. Janě tehdy nebylo „ani pomyšlení“. Z peněz měly být zakoupeny výhradně hasičské potřeby. První přípravná schůze hasičů se konala na podnět budoucího místostarosty sboru bratra Václava Horešovského dne 11. prosince 1910 za účasti 28 členů. Bylo usneseno, že hasičský sbor bude zřízen pro osady Sv. Jan - Sedlec. Starostou sboru byl zvolen Eduard Koreis, řídící učitel ve Sv. Janě. Ustavující schůze sboru se konala 5. února 1911 v Sedlci. Na schůzi bylo zvoleno představenstvo sboru, byl přednesen návrh stanov a mimo jiné byly stanoveny povinné měsíční členské příspěvky ve výši 20 haléřů. 27. února 1911 se konal první ples zakládajícího sboru v hostinci „Pod Mramorem“ ve Sv. Janě. Plesy se konaly střídavě ve Sv. Janě a v hostinci v Sedlci. Podobně na střídačku se konaly i schůze hasičů, aby ani jedna osada nebyla znevýhodněna. Stanovy sboru byly schváleny ústředním místodržitelstvím 1. července 1911 a s tímto datem také začal sbor oficiálně existovat:

Stará ruční stříkačka, majetek velkostatku, byla umístěna tamtéž (v bývalém klášteře) a ta nová byla umístěna na statku v Sedlci. Spolková místnost byla ustanovena v hostinci p. Malého „Pod Mramorem“ ve Sv. Janě. Vedle toho byla v hostinci umístěna spolková pokladnička s nápisem: „Ve prospěch sboru dobrovol. hasičů ve Sv. Janě - Sedlci.“ Protože pro čtyřkolou stříkačku nebyla zaručena přípřež (koně), byla v roce 1912 vyměněna za stříkačku dvoukolou. Téhož roku byla pořízena sborová knihovna a svatojánští hasiči také poprvé cvičili na veřejném cvičení v Loděnicích společně se sborem Hostímským. Za první světové války nemohl sbor vykazovat žádnou činnost, protože všichni bratři byli odvedeni do války, ze které se jich 5 již nevrátilo. V roce 1926 byl při sboru založen „dramatický kroužek“, který každoročně obstarával obvykle 3 - 4 představení - jak pro dospělé, tak pro děti. Tento divadelní spolek při hasičském sboru se také staral o Mikulášské a Silvestrovské zábavy, či o pravidelné masopustní „maškarní merendy“. V roce 1927 byl otevřen hasičský sklad v Sedlci.

Kromě zábavy hasiči samozřejmě vždy především naplňovali svá poslání. A tak v pamětní knize každý rok najdeme několik záznamů o zásahových akcích všeho druhu. Od nezbytné povodňové pohotovosti, čištění studen, kropení návsi a zalévání motorovou stříkačkou, až po hašení několika požárů. Kromě toho se také účastnili mnoha cvičení a hasičských slavností u nás i v okolí. Při každé větší slavnosti sboru bylo pamatováno na zemřelé členy, kterým byla na místním hřbitově vzdána čest. V době před II. světovou válkou také nacházíme v kronice první zprávy o hasičích ošetřovatelích - tzv. „samaritánech“.V roce 1937 vznikla odnož Svatojánského požárního sboru na Záhrabské. Ta se brzy vzmohla a za pár měsíců byla vyššími orgány uznána jako samostatná požární jednotka. Na její podporu se v místních hostincích pořádaly taneční zábavy a merendy (např. „Annenská taneční zábava“ v restauraci U Soukupů na Záhrabské). Není bez zajímavosti, že každý rok se v obci konala velkolepá oslava narozenin prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka, na níž se s velikou úctou podílelo veškeré obyvatelstvo pod vedením místních hasičů. Hasiči byli nastoupeni v slavnostních stejnokrojích a měli na starosti jak čestnou „hasičskou vatru“ u pamětní desky padlým vojínům v Sedlci, tak kulturní vložky a přednášky ve vyzdobených sálech hostinců v Sedlci „U Radů“, nebo ve Sv. Janě u pana Čermáka na „Ivance“. Vzpomínkou na prezidenta Masaryka, dokonce i jeho jménem, záznamy v hasičské pamětní knize končí.

Hasičský sbor oficiálně více či méně fungoval až do roku 1995, kdy byl v důsledku změny zákona obcí oficiálně zrušen. Období největšího rozkvětu svatojánského hasičského sboru zaznamenáváme mezi lety 1930-40. V letech 1946-95 aktivita sboru postupně upadala a omezila se zpočátku na činnost divadelní a společenskou, po uzavření všech zdejších hostinců v 60. letech už jen na příležitostná požární cvičení a každoroční prohlídky všech komínů v rámci protipožární prevence (staré komíny byly nejčastější příčinou požáru). V 60. letech byla v akci „Z“ zásadně přestavěna požární zbrojnice ve Sv. Janě, kdy byla přistavěna celá její přední část. Po roce 1970 došlo k malému oživení, když byla v zájmu požární ochrany zdejší specializované policejní školy navázána spolupráce s Ministerstvem vnitra, od kterého hasiči dostali převodem nové zásahové vozidlo GAZ. Tehdy bylo také částečně modernizováno hasičské vybavení. Byla pořízena přenosná motorová stříkačka PS8 a pravidelně probíhala požární cvičení se zaměřením na ochranu policejní školy. Tato požární cvičení se stříkačkou probíhala obvykle v parku či na březích Kačáku a vždy bývala velkou podívanou zejména pro děti. Ale i tyto akce nakonec postupně uvadaly a v posledním desetiletí před zrušením sboru se hrstka zbylých hasičů zmohla již pouze na pravidelnou inventuru a kontrolu stavu výzbroje ve skladu ve Sv. Janě a v již trvale uzamčené hasičárně na Záhrabské. V roce 1999 obec starou požární zbrojnici přestavěla a zřídila v ní malé hasičské muzeum, kam byla přemístěna také historická stříkačka ze Záhrabské. Muzeum však bylo otevíráno pouze při slavnostních příležitostech. V roce 2010 byla jednotka Sboru dobrovolných hasičů ve Sv. Janě obnovena a v současnosti je nejen velmi aktivní, ale zároveň i velmi vytížená. Obec hasičům poskytla potřebné zázemí a od hasičského sboru ze Sloupu v Moravském krasu zakoupila staronový hasící vůz Tatra T 148. Převodem od Policie ČR náš sbor získal také zásahový terénní vůz Lada Niva. Hasiči se integrovali do okresního systému protipožární ochrany a aktivně se účastní hasičských akcí a školení. Podle množství vykonané práce za uplynulý rok je zřejmé, že jednotka Sboru dobrovolných hasičů je i v dnešní době v obci velmi potřebná a užitečná.

Ze vzpomínek starých hasičů se dochovalo i několik zajímavostí, které zde pro zpestření také uvedeme. Svatojánští hasiči se například mohou pochlubit tím, že jejich auto, které stávalo ve Svatojánské zbrojnici, je navždy zachyceno ve slavném oskarovém snímku Jiřího Menzela „Ostře sledované vlaky“ (1966). Když filmový štáb natáčel tento film v Loděnicích, jeho tvůrci do filmu sháněli staré auto pro osádku SS-manů. Jako nejvíce věrohodné bylo vybráno právě auto svatojánských hasičů, které je i ve filmu řízené bratrem hasičem panem Jindřichem Landou. Auto je zde zachyceno například hned v 4:19 minutě filmu, kdy projíždí s německými vojáky kolem Loděnického kostela.

Počátkem šedesátých let oslavoval svatojánský „požárnický sbor“, jak se hasičům v té době pokrokově začalo říkat, padesáté výročí od svého založení. Bylo to spojeno se slavnostními projevy, vyznamenáním zasloužilých členů a se vzpomínáním na staré dobré časy. Mladí členové sboru se však rozhodli, že překvapí své starší spolubratry kulturní vložkou.

Složili písničku, která trefně popisovala tehdejší vybudování nové požární zbrojnice. Zpívala se na nápěv písně „Když jsem já šel tou putimskou branou“ a ihned se stala v obci velmi populární.

zpět na hlavní stranu